Jdi na obsah Jdi na menu
 


Exotické hostování baletu Národního divadla v Číně

30. 6. 2010

Balet Národního divadla podnikl ve dnech 5.–19. května významný zájezd do daleké Číny. Nejdříve soubor vystoupil ve čtyřech představeních v hlavním městě Pekingu a v přímořském městečku Yantai s rozmanitým programem složeným z více choreografií. Hostování pak vyvrcholilo v Šanghaji, kde se soubor s mírně pozměněným repertoárem představil na světové výstavě EXPO v rámci českého národního dne. V Číně tančilo celkem 28 členů souboru a v sólových rolích zazářili: Zuzana Susová, Nikola Márová, Adéla Pollertová, Edita Raurešová, Michal Štípa, Alexandre Katsapov, Richard Kročil, Karel Audy, Jiří Kodym, Viktor Konvalinka a další. Tanečníky doprovázel šéf baletu Petr Zuska a také další osoby, které tvoří umělecké a technické zázemí baletu.Obrazek
Cesta do Číny proběhla bez komplikací, i když se tanečníci obávali, jestli odletí kvůli oblaku sopečného prachu, který zůstával nad částí Evropy, a mohl tak kdykoliv zastavit letecký provoz. Naštěstí k takové situaci nedošlo a baletní soubor s celým doprovodem v pořádku dorazil do Pekingu. Horor nastal, když naši tanečníci přijeli do hotelu Ziyu. „Neubytovali nás do hlavní budovy, jak jsme čekali, ale do jakýchsi přízemních apartmánů, kde probíhaly rekonstrukce, byl tam všude prach a silně cítit lak. Navíc nebylo uklizeno a lezli tam švábi. Potom, co jsme se do bungalovů odmítli nastěhovat, proběhlo dlouhé a složité vyjednávání, nakonec jsme dosáhli toho, že nás přestěhovali do jiné budovy, kde už bylo vše v pořádku,“ svěřila se po návratu Nikola Márová.Obrazek
Hned druhý den tanečníci začali naplno zkoušet, protože měli již další den představení. Trénink se nekonal na sále, jak byli zvyklí, ale přímo v divadle, kde nebylo vůbec nic připraveného. „Na jevišti nebylo natažené lino a byl tam nepořádek, kulisy, židle a další věci. Museli jsme místním inspicientům dlouho vysvětlovat, než pochopili, co vlastně potřebujeme, ale vše dopadlo k našemu prospěchu,“ vypráví Richard Kročil. „Také chyběly na scéně baletní tyče, které jsou pro nás nezbytné, místo nich nám kluci z techniky přinesli bedny, které byly na kolečkách,“ pokračuje Karel Audy, „nebo nám spustili tahové tyče, které byly zavěšené na několika lanech a technici je po stranách drželi, aby byly pevné a my se na nich mohli rozcvičovat. V Yantai jsme už zkoušeli také v baletní školičce. Neměli jsme se ale kde převléknout, umývárny a sály vypadaly velmi staře a nepříliš čistě. Zajímavé bylo, že děti, které tam studovaly, byly velice upravené, zdravé a moc milé.“ Vřelost místních dětí náš soubor moc potěšila. „Čekaly na nás před vchodem do konzervatoře, když jsme přicházeli, udělaly špalír, zdravily nás a vítaly. Byly hrozně rády, že přijeli Evropané a profesionální tanečníci. Když jsme pak zkoušeli, seděly podél sálu a hltaly nás pohledy, hlavně se jim líbily holky, jak tančily na špičkách. Pak za námi chodily pro podpisy, za které nám dávaly bonbóny a když se s námi druhý den loučily, bylo to hrozně smutné a dojímavé,“ vzpomíná Richard.Obrazek
Než se baletní soubor nadál, čekalo ho první slavnostní představení 8. května v Pekingu, na které se kromě obyčejných diváků přišli podívat zástupci čínské vlády. Večer se skládal z mozaiky děl, kterou tvořila suita z baletu Louskáček v choreografii Youri Vàmose, duety Empty Title, Dejà vu a Lyrická od Petra Zusky a výpravná Sinfonietta Jiřího Kyliána. Vystoupení se konalo v divadle Mei Lanfang Grand Theater, které mělo příjemně velkou scénu. Hlediště bylo široké, ale mělké, řady byly umístěné těsně za sebou, proto působilo stísněně. „Sympatické bylo, že sedadla byla laděná do červena stejně jako v našem pražském Národním divadle. V sále byla vánoční výzdoba, tak to vypadalo, že nám ji přepravili tématicky k Louskáčkovi, anebo je možné, že ji tam měli od Vánoc,“ říká s úsměvem Nikola.Obrazek

Premiéra dopadla výtečně, přestože její průběh nebyl zcela ideální. „Na jevišti byla pro nás nepříjemná velmi tvrdá podlaha, hlavně pro kluky, kteří měli v některých choreografiích hodně skoků. Po představení je pak bolely holeně nebo záda. Velmi dramatické bylo, že se kolegovi Mirkovi Urbanovi stal během Sinfonietty úraz, takže nemohl druhý den představení tančit. Naštěstí se to Mário Bakuš doučil během jedné zkoušky, vše zvládl skvěle a nikdo nic nepoznal,“ vypráví Nikola. Další dvě představení v Yantai proběhla bez problémů a dokonce už mohl tančit i Miroslav Urban. Velkou zásluhu na tom měl fyzioterapeut Národního divadla, který celý zájezd doprovázel: „Když si Mirek v Pekingu natáhl záda, řešil jsem to nejdřív nápravou a také jsem mu zadal cvičení, která poctivě dělal, proto se to brzy zlepšilo,“ podotýká Jiří Čumpelík.Obrazek
I přes nabitý program stihli tanečníci poznat čínskou kulturu a nejvýznamnější památky v Pekingu i Yantai. Měli možnost navštívit místní fenomény jako Velkou čínskou zeď, Zakázané město nebo Letní palác. V Yantai sice tolik zajímavých míst k vidění nebylo, ale to neznamená, že si odtamtud nepřivezli zajímavé zážitky. „Byla jsem tam se Sašou (Katsapovem, pozn. aut.) na speciální masáži chodidel, která nejenže byla výborně provedená, ale především měla překvapivé zakončení. Masérky nám nohy až po kolena přikryly ručníky, potravinovou fólii, pak je polily nějakou hořlavou látkou a zapálily zapalovačem. Bylo to velmi příjemné, krásně nám to prohřálo holeně a kolena,“ rozpovídala se Nikola. „Masáž jsme doporučili ostatním a druhý den na ni šel celý soubor.“ Michal Štípa vypráví dál: „V Yantai se mi líbilo, protože jsme bydleli kousek od moře, mohli jsme se na pláži slunit, někteří odvážlivci se dokonce koupali, i když voda byla velmi studená. Pláž byla ale hlavně místem svateb, konalo se jich tam hrozně moc a každá nevěsta s ženichem se tam také fotila.“ Obrazek
Nejvýznamnějším místem hostování baletu Národního divadla byla Šanghaj, kde vystoupil v Expo centru v rámci českého národního dne. Moderní kulturní centrum mělo kapacitu pro 2500 diváků a jeviště bylo tak obrovské (široké 28 metrů"), že muselo být zmenšeno šálami, aby se tanečníci během představení neuběhali. Balet zde vystoupil s mírně pozměněným programem. Louskáčka nahradila choreografie 1. symfonie D-dur, kterou Petr Zuska vytvořil na hudbu Bohuslava Martinů speciálně pro tuto příležitost, na Expu měla tedy světovou premiéru, nervozita tanečníků byla proti předešlým představením proto podstatně větší. „Nepříjemné bylo, že jsme měli jen jednu jevištní zkoušku, protože jsme zvyklí novou věc zkoušet v divadle déle, ale naštěstí to dopadlo dobře. Přišel za námi Petr Zuska a chválil nás, my jsme byli zase rádi, že se to líbilo divákům,“ zmínila se Nikola. „Publikum bylo zvláštní, oproti našemu méně spontánní, ale na závěr se roztleskalo. Nejvíce je dostala Sinfonietta, tohle dílo má velkou sílu, je to krásná hudba a kolegové to předvedli perfektně. Do hlediště se na nás přišly podívat také osobnosti českého showbyznysu, jako třeba Táňa Kuchařová, Marek Eben a Jiří Bartoška,“ doplňuje Karel Audy.Obrazek
Tanečníci v Šanghaji strávili celkem čtyři dny a díky tomu měli čas si prohlédnout světovou výstavu EXPO. „Expozice byla obrovitánská, každá země tam měla svůj pavilon, u každého byly neuvěřitelné fronty, naštěstí jsme měli V.I.P. karty, takže jsme mohli rovnou dovnitř. Abychom stihli výstavu projít, na to by byl potřeba alespoň týden. Nejlépe jsem si prohlédl český pavilon, protože byl jen 15 minut vzdálený od kulturního centra. Hlavně mi přišlo zajímavé, jak vypadaly budovy zvenku, každá byla specifická, podle toho, čím se který stát vyznačuje,“ rozhovořil se Michal. Obrazek„Nikdy jsem na podobné výstavě nebyl, přirovnal bych ji k takové olympiádě v designu, každý stát chtěl předvést to nejlepší ze své kultury, přitáhnout návštěvníky svou jedinečností. Nejkrásnější byly budovy večer, když byly nasvícené. Šli jsme například kolem Malajsie, Kualalumpur nebo Austrálie. Moc se mi líbil český pavilon, kde byla i restaurace s naší typickou kuchyní. Dal jsem si tam gulášovou polívku a pivo, která byla sice pětkrát dražší než u nás, ale moc mi chutnala,“ pokračuje Karel. Obrazek

Celé hostovaní v Šanghaji bylo výborně zorganizované, proto byli tanečníci po předešlých útrapách mile překvapeni. Bydleli tam v pěti hvězdičkovém hotelu Westin Bund Centrum, který si nemohli vynachválit. „Byl to nejluxusnější hotel, jaký jsem kdy zažil, pokoje byly úžasné s nádhernými koupelnami, kde byla obrovská okna, takže jsem i z vany měl skvělý výhled na město,“ popisuje Michal, „Měli jsme k dispozici tělocvičny, saunu, vířivku a bazén.“
„Bylo tam komfortní úplně všechno, například ve vstupní hale bylo jezírko s posezením, byl tam diamantový salónek a na střechu hotelu zdobila koruna, která v noci svítila. ObrazekKaždý pokoj byl perfektně vybaven, potěšily nás především zdravotní matrace a polštáře s paměťovou pěnou značky Heavenly, což bylo příjemné pro naše záda, zvláště po velmi tvrdých postelích v předešlých hotelech. Ocenili jsme také kontinentální snídaně, protože to byla po výhradně asijské stravě, kterou jsme jedli předešlé týdny, příjemná změna. Výběr byl velmi rozmanitý, každý si přišel na své, jídlo a pití všeho druhu i fresh juice a také dobrá káva, kterou je v Číně těžké najít, protože jsou specialisté na čaj,“ pochvaloval si Richard.
Tanečníci však na jídlo vyrazili také do města, někdo do McDonalda, KFC nebo italské pizzerie, někdo zase vyhledával místní speciality. „Chodili jsme na jídlo do nákupních center nebo na místní trhy, kde měli různé pochutiny. Narazili jsme tam na stánek, kde měli hady, hvězdice, mořské koníky nebo škorpióny, tak jsem neodolal a nechal si jednoho opražit. Čekal jsem něco horšího, ale chutnalo to jako chipsy,“ dodává Karel Audy. „Prodávali tam také kraby, byli napíchaní živí vždy po třech na špejlích, tak jsem si řekl, že je zkusím ochutnat a osmažení byli dobrou pochoutkou,“ přisvědčuje Michal.Obrazek
Náročný a pestrý zájezd zakončil dlouhý let ze Šanghaje domů, který trval s přestupem v Amsterodamu přes čtrnáct hodin. Tanečníci byli sice z cesty vyčerpaní, byli však rádi, že jsou doma. Přivezli si z Číny nejen plno suvenýrů, ale především zážitků, které jim už nikdo nevezme.

                                                                                     http://tanecniaktuality.cz/
                                                                                     
Lenka Trubačová

Fotografie – archiv tanečníků a ND:

1) Letadlo do Pekingu
2) Jeviště před přestavením
3) Členové souboru M. Mantellato a J. Clayton v obležení čínských dětí
4) Děkovačka - Sinfonietta
5) Nikola Márová, SašaKatsapov a Velká čínská zeď
6) Divadlo v Pekingu
7, 8) Tanečníci s modelkou Táňou Kuchařovou
9) Nikola v Aquaparku s černou Labutí
10) Hotel v Šanghaji
11) Noční Šanghaj

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA