Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikola Márová, laureátka Ceny Thálie 2008

20. 6. 2008
S baletem začínala v pěti letech, předloni se stala historicky nejmladší první sólistkou baletu Národního divadla v Praze. Koncem března získala prestižní Cenu Thálie za dvojroli v inscenaci Čajkovského Labutího jezera.

Špičky nohou Nikoly Márové se poprvé dotkly prken první české scény v osmi letech. Bylo to v baletním představení Z pohádky do pohádky, kde tehdy tančila v roli Berušky. Kdyby jí v té době někdo řekl, že z ní bude jednou primabalerína Národního divadla, myslela by si, že se nadobro zbláznil.

Raději u nás než v zahraničí
17vik17.jpg"V jedenácti letech jsem nastoupila na pražskou taneční konzervatoř," vzpomíná Nikola Márová. "V maturitním ročníku jsem se začala rozhlížet, kde budu po škole účinkovat. Chtěla jsem získat angažmá v Německu, a tak jsme se tam v rodinné škodovce dvakrát vypravili na konkurz. V Düsseldorfu jsem se ze sto třiceti uchazeček dostala mezi posledních deset. Nevybrali mě, protože jsem neměla žádnou praxi. V Drážďanech mi řekli: Jste o dva centimetry vyšší, než je limit. Podali mi ruku a rozloučili se, aniž bych jim předvedla, co umím."
Po maturitě, v devětadevadesátém roce, nastoupila do Národního divadla jako členka baletního souboru. Role, ve kterých vystupovala, byly spíš chodící než tančící na špičkách. Vadilo jí to. V roce 2001 získala sólovou smlouvu. Rok na to cenu Phillip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího českého baletního umělce a před dvěma lety statut primabaleríny.
První hlavní role byly Marie v Louskáčkovi, Olga v Oněginovi, Reymonda ve stejnojmenném baletu a Bianca ve Zkrocení zlé ženy. Časem přišly další postavy. Diváky okouzlila ve slavné Fokinově choreografii Umírající labuť na hudbu C. Saint-Sänse. Před dvěma lety jí pak postava Myrthy v baletu Giselle vynesla nominaci na Cenu Thálie. Tu získala až letos za dvojroli Odetty/Odilie v Labutím jezeře.
Kromě první české scény hostuje Nikola Márová mj. ve Slovenském národním divadle v Bratislavě i ve Státní opeře Praha. "Před třemi lety jsem dostala nabídku od ředitele baletu divadla v americké Atlantě," říká Nikola. "Byl se podívat na večerní představení Giselle a druhý den ráno se objevil ve zkušebním sále. Chvíli mě tam pozoroval a pak mi řekl, že by o mě hodně stál. Nabídka mě potěšila, ale odmítla jsem ji. Nechtělo se mi z domova. Bylo by mi smutno po rodině a přátelích. Něco jiného je vystupovat v zahraničí na turné, a něco jiného je tam žít několik let."

Sushi, svíčková a čokoláda
V posledních dvou sezonách odtančila Nikola Márová v divadle víc než padesát představení za rok. Když k nim připočítá ještě zahraniční turné a vystoupení na galavečerech, dostane se k jejich dvojnásobnému počtu.
"Letošní sezona patří k nejnáročnějším," říká. "Jsem permanentně unavená, bolí mě svaly a klouby. Když se ráno vzbudím, připadám si, jako by mě někdo v noci zmlátil. Nemůžu ani vylézt z postele. Pokaždé si říkám, že už skončím. To mě ale drží jen chvilku a pak do toho jdu znovu. Nejlíp jsem na tom těsně po vystoupení, když spadne opona. To mám v sobě tolik adrenalinu, že bych se mohla na jeviště vrátit a odtancovat představení ještě jednou. Doma pak nemůžu usnout."
Nikola Márová trénuje šest dní v týdnu. Ráno začíná pětasedmdesátiminutovým tréninkem s celým souborem, pak opakuje repertoár, který je v nejbližších dnech na programu, a kolem druhé hodiny má chvilku na oběd. Od půl třetí do šesti sedmi večer zkouší nová představení. Jsou ale i období, kdy trénuje i dvanáct hodin denně.
"Nemám pro sebe skoro žádný volný čas, Když se mi ho podaří vyšetřit, jdu na masáž, do kina nebo si s přítelem sednout někam do restaurace," doplňuje. "Mám ráda sushi, tím se dokážu i přejíst. Anebo to bývá cokoliv dobrého, ale bez masa, tedy kromě ryb. Jsem skoro vegetariánka. Ke svíčkové omáčce, kterou uvaří maminka, dovedu spořádat i šest knedlíků. Nejvíc mi chutná čokoláda. Kdybych mohla, snědla bych jí kilo denně."
Mladá primabalerína má před sebou ještě pár let vystupování. Pak ji čeká odchod ze scény. Je to daň za špičkové baletní výkony. Kdy to bude přesně, záleží na jejím zdravotním stavu.
"Trochu se toho bojím. Zjišťuji, že čím častěji jsem na jevišti, tím víc si uvědomuji, jak mi bude jednou chybět. Ráda bych učila malé děti nebo pracovala se souborem jako baletní mistr. Jednou bych chtěla mít hodně dětí, manžela, psa a kočku, a o všechny bych se starala."

Snímky Diana Zehetnerová a Mervyn Sterneck: Nikola Márová se před dvěma lety stala nejmladší primabalerínou baletu Národního divadla v Praze.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA