Jdi na obsah Jdi na menu
 


První sólisté baletu Národního divadla jako taneční hvězdy v Rusku

9. 3. 2010

První sólisté baletu Národního divadla Nikola Márová a Michal Štípa s úspěchem hostovali v ruském Jekatěrinburgu, kde vystoupili 21. února na Gala koncertu baletních umělců v Divadle opery a baletu. Michal Štípa se zde také představil 19. února v hlavní roli Alberta v baletu Giselle po boku ruské primabaleríny Aliji Muratové, na jejíž počest se obě představení konala.
Naši tanečníci odletěli do Jekatěrinburgu necelý týden před představením, aby bylo dost času všechno nazkoušet. „V pondělí jsme přijeli a hned v úterý jsem začal zkoušet Giselle. Partnerka Alija je výborná tanečnice, za jeden den jsme projeli bez problémů celý balet. Ve středu jsme měli další sólovou zkoušku a večer pak se sborem. Ve čtvrtek se konala generálka na jevišti s kostýmy a orchestrem a další den již představení,“ popisoval Michal Štípa. 
ObrazekBěhem celého týdne probíhaly také zkoušky na gala představení Nikoly s Michalem. O tréninkovém režimu v ruském souboru, který je jiný, než na jaký jsou u nás tanečníci zvyklí, vyprávěla Nikola: „Tréninky probíhaly každé dopoledne od deseti do jedenácti ve dvou sálech, zvlášť muži a ženy. Od čtvrt na dvanáct následovala asi hodinová repertoárová zkouška sólistů. Pak jsme s Michalem trénovali na gala a odpoledne jsme odpočívali. Večer se opět zkoušelo od šesti do půl osmé nebo i déle. Tamějším tanečníkům vyhovuje, že mají zkoušky takto rozdělené, ale my jsme zvyklí, že jsme na sále celý den v kuse a jsme s tím tak spokojení.“ Jediné, co kazilo příjemnou a pohodovou atmosféru zkoušek, byl všudypřítomný cigaretový kouř: „V divadle se kouřilo skoro všude, i na chodbách vedle sálů, do kterých vedly jenom lítací dveře, takže jsme si na sále připadali jako v kuřárně, což bylo nepříjemné,“ doplnila Nikola.  Obrazek
Slavnostní představení Giselle se konalo v pátek 19. února a hlediště bylo zcela vyprodané. Pojetí Giselle v Jekatěrinburgu je zcela klasické, našim tanečníkům se líbila především překrásná a výpravná scéna, ale z představení měli i další zážitky. „Místní publikum bylo skvělé, potěšilo mě. Když jsem jako Albert vstoupil na scénu, diváci mě vítali velkým potleskem, je to totiž jejich zvyk takhle vzdávat hold sólistům. Také orchestr byl úžasný, nejenže dobře hrál, ale pro nás bylo důležité, že se dirigent řídil podle tanečníků. Bedlivě sledoval, jak tančí, a podle toho určoval tempo a začátky určitých pasáží,“ řekl náš první sólista.
Po vydařeném představení pozvala primabalerína Alija Muratova s manželem naše tanečníky do restaurace na večeři. Nikolu a Michala čekalo překvapení, nešli totiž do typicky ruského podniku, ale do restaurace U Švejka, kde vařili české speciality a točili naše pivo. Nebylo by to Rusko, kdyby jim hostitelé nenabízeli vodku, kterou jim stále dolévali a dolévali. „Jídlo bylo moc dobré a také jsme si s hostiteli upřímně popovídali o rozdílech mezi postavením tanečníků v Rusku a v Česku. Svěřili se nám, že dostávají důchod již ve 34 letech a mají plat 60 tisíc rublů. Alija s manželem byli v šoku, když zjistili, že půjdeme do důchodu v 64 letech. Na druhou stranu je mrzí, že mají pouze klasický repertoár a nedělají neoklasiku, natož modernu. Cítí to jako handicap, protože umí tančit jen klasické balety. Trochu nám proto závidí, že máme u nás v divadle tak široký repertoár a tančíme taková díla, jako je například Carmen od Matse Eka,“ rozpovídala se naše primabalerína. Obrazek
Velké nedělní gala dopadlo skvěle, navzdory tomu, že vše neprobíhalo podle plánu. „Podlaha nebyla vyhovující, byly v ní nerovnosti. Není to dobrý pocit dopadnout po skoku na hrbol. Také orchestr byl usazen hodně nízko a v divadle nebyla příliš dobrá akustika, takže jsme tiché pasáže při tanci skoro neslyšeli, ale přesto naše výstupy dopadly výborně,“ svěřila se Nikola. Naši tanečníci se představili ruskému publiku se dvěma klasickými tituly – svatebním duetem z třetího jednání Spící krasavice a bílého adagia z druhého jednání Labutího jezera, oboje v Petipově choreografii. Zatančili také dvě moderní choreografie: Empty Title od Petra Zusky a moderní duet na hudbu z filmu Moulin Rouge. Přestože je ruské publikum zvyklé především na klasické balety, sklidili Nikola Márová a Michal Štípa se všemi choreografiemi obrovský aplaus. Na gala vystoupili také tamější sólisté většinou s klasickými kusy, jako je pas de deux z Korzára, Dona Quijota, La Sylphide nebo sólo Umírající labutě. Obrazek
Tanečníci ocenili perfektní organizaci a vstřícné chování organizátorů, jaké ještě nezažili. „Snesli by nám modré z nebe, opravdu krásně se o nás starali. Český konzul nám nabízel, že nás vezme na výlety, ale na to jsme neměli čas. Hotel, kde jsme bydleli, byl luxusní a navíc blízko divadla. V budově divadla byly zkušební sály a bufet s tradičními ruskými jídly, jako boršč, pirošky nebo kulebjaka s různými náplněmi,“ pochvalovali si Michal a Nikola. Také servis v divadle byl na výborné úrovni. Před představením čekala na naše tanečníky u šatny garderobiérka a maskérka, aby je oblékly, nalíčily a učesaly. První sólisté, kteří nejsou z Česka na takový přístup zvyklí, byli takovou péčí mile překvapeni. Jak si tanečníků v Rusku váží, potvrzuje také obrovský mediální zájem, který naše první sólisty během hostování provázel. „Všude po městě byly billboardy s našimi fotkami. Několik televizních stanic o nás točilo reportáže a redaktoři s námi dělali také rozhovory do novin. Bylo to neuvěřitelné,“ uzavřela své vyprávění Nikola.

                                                                                           Lenka Trubačová  
                                                                                  Zdroj: www.tanecniaktuality.cz

                                                                                  Foto: soukromý archiv

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA