Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úspěšné ženy - Nikola Márová

24. 3. 2008

Obrazek

Na stránkách Žena.cz váš každý týden čeká příběh jedné z vás, příběh úspěšné ženy. Snad každá věc se dnes hodnotí podle kritéria úspěšný/neúspěšný. Jenže…co je to vlastně úspěch?

Nikola Márová, 27 let

Minulý týden jsme vám představili odvážnou kuchařku Lenku Požárovou. Dnes vás čeká příběh sedmadvacetileté Nikoly Márové, která se před rokem stala historicky nejmladší první sólistkou baletu Národního divadla v Praze.

Mimořádný úspěch nestihla ani pořádně oslavit. Byla zrovna po operaci slepého střeva a její přítel Saša na divadelním zájezdu v Itálii. „Jen jsem si přiťukla šampaňským s tehdejším ředitelem divadla Danielem Dvořákem a naším šéfem baletu Petrem Zuskou při jmenování a předávání diplomu,“ vzpomíná.
Nikola Márová je dříč. S baletem začínala v šesti letech v baletní přípravce Národního divadla, poté osm let studovala Taneční konzervatoř v Praze. „Byla jsem hodně živé dítě, rodiče nevěděli, co se mnou a přemýšleli, kde bych mohla vybít energii. Odmalička jsem v televizi sledovala krasobruslení a společenské tance, tak mě nakonec přihlásili do přípravy baletu Národního divadla,“ říká Nikola. Začínala obyčejně, stejně jako tisíce dalších děvčátek. Co měla navíc, že dosáhla takového úspěchu? Prý talent a taky štěstí. V přípravce si jí všimla profesorka, která doporučila rodičům, aby ji přihlásili na taneční konzervatoř. Hned po maturitě pak dostala angažmá v Národním divadle. Původně se hlásila na konkurz do divadla v Praze i v Brně. Vyšlo obojí, rozhodla se pro Prahu. „Mám tady přátele, rodinu, všechno co potřebuji k tomu, abych byla šťastná,“ vysvětluje. To je ostatně také důvod, proč nedávno odmítla nabídku na angažmá od ředitele divadla v Atlantě. Prý by se ustýskala.

Připomínám Charlie Chaplina

Když jde po ulici, klade špičky nohou nápadně od sebe. „Na ulici chodím normálně jako všichni ostatní lidé – přes paty, ale špičky skutečně nemám u sebe. Tím, že každý den začínáme tréninkem, kde musí být úplně vytočené nohy, je to znát na chůzi každé baletky. Připomínám občas Charlie Chaplina, ale ta chůze má svou eleganci,“ směje se. Nikoly klasický pracovní den začíná pětasedmdesátiminutovým tréninkem společně s celým souborem. Pak se od čtrnácti hodin na dalším tréninku opakuje se repertoár, který je v nejbližších dnech na programu. Následuje přestávka na oběd, po kterém se pokračuje zkouškou nových představení. „Končíme obvykle v půl šesté. Já potom občas pokračuji do Státní opery, kde vystupuji jako host. Takhle to chodí šest dní v týdnu,“ říká. Pořádně si odpočine vlastně jen v období letních divadelních prázdnin. Na ranní trénink chodí Nikola společně se svým přítelem, který je stejně jako ona prvním sólistou baletu Národního divadla. Přestože společně trénují, na jevišti partnery nejsou. Když se totiž Nikola postaví na špičky, je větší než partner, což není ideální.

Nemrzí mě, že nejsem hvězda showbyznysu

„Většinou mám trému před každým vystoupením, ale záleží na tom, co mám zrovna před sebou za představení. Třeba před Labutím jezerem, které je jedno z nejnáročnějších jsem pěkně nervózní už od rána. Naštěstí to přejde ještě před tím, než vyjdu na jeviště nebo hned při prvních krocích,“ přiznává. Když hraje smutnou roli, snaží se na ni naladit během celého dne. „Například při Gisele, která se v prvním jednání zblázní z nešťastné lásky a potom zemře se mi stalo, že jsem v metru, cestou na představení, procházela celou tu roli v hlavě. Tak jsem se do toho vložila, že jsem měla najednou slzy v očích.“ Baletní tréninky a představení bývají občas přirovnávány ke špičkovým sportovním výkonům. Jenže…zatímco dřina ve fotbale bývá vykoupena obrovskou popularitou, u baletu to tak není. „Určitě mě nemrzí,že nás nezvou na různé večírky nebo nejsme na titulních stránkách všech časopisů, ale je mi líto,že naše profese není kromě divadla nikde vidět. Dřív se občas nějaký balet objevil v televizi, dneska nic. Přitom si myslím,že diváci chodí na balet víc a víc! Téměř všechna představení jsou vždy vyprodaná, ale o tanečnících se skoro nemluví a nic se o nich neví. Je to opravdu smutné, když si navíc uvědomíte, jak je naše kariéra krátká.“

Co mi pomáhá k úspěchu:

Pečlivá příprava na každé představení
Souhra s partnerem, se kterým tančím
Dobrý baletní mistr
Přítel, který se chodí dívat na má představení
Rodiče, kteří mi dodávají energii

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nikola

(Klára, 16. 8. 2008 16:26)

Nikola je výborná, tančila jsem s ní v baletě La Sylphide. A patří mezi moje nejoblíbenější baletky.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA