Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor z 16.1.2006

23. 3. 2008
Obrazek

Se sólistkou baletu Nikolou Márovou se scházíme v její šatně v historické budově Národního divadla v Praze. Do začátku představení pohádkového příběhu baletu Louskáček zbývají dvě hodiny. Do maskérny to má Nikola pár kroků, ale jak říká, raději je v šatně, kterou vnímá jako útočiště před představením. „Většinou jsem tu sama. V klidu si zopakuji poslední krůčky nebo si promyslím nějaké své herecké scény.“
Sólistka Nikola Márová je křtěná Vltavou. „Mám tu rodinu a kamarády. Z Prahy skutečně nemohu odejít, jsem na ní závislá.“
V její šatně je skutečně příjemný klid. Občas ho narušuje pouze hlas inspice z reproduktoru. Pohodový je i náš rozhovor. Nikola Márová vypráví o tom, jak premiéry prožívají její rodiče, o svých rolích, a nakonec došlo i na její vlasy a paruky. Prozradila také, zda má chuť chodit na plesy nebo raději diskotéky.
Tanci se věnuje už od dětství. „Doma jsem si často poskakovala a tak maminka rozhodla, že půjdu do baletní přípravky v Národním divadle.“ Následovala taneční konzervatoř a další rozmlouvání rodičů, aby tance nechala – tatínek ji lákal na hory, kam jako tanečnice nemohla. „Pořád jsem si vedla svou – budu baletka, já musím.“ Přání a touhy se jí postupně v životě plní a plnila. Nejinak to bylo s rolí Odetty v Labutím jezeře.

  • Co pro tebe znamená Odetta?
    V prvé řadě je to pro mě vysněná role. Už na škole jsem si přála: Kéž bych dělala Odettu! Můj sen z koutku duše. Váhala jsem, snad se to povede, potom zase – to není možné, abych dělala Labuť. Pro mě je to v klasickém tanci role číslo jedna.
  • Je to tedy jakási baletní maturita? Kdo zatančí Odettu, zatančí už všechno?
    Technicky je to skutečně tak náročné, že by se to tak dalo pojmenovat - taková malá maturita.
  • V čem je tak náročná? Např. v délce pobytu na špičkách?
    V tomto směru je horší Raymonda, která se vrací na repertoár našeho divadla. Ta ze špiček nesleze. Když ji tančím, mám po představení tak zničené nohy, že mě brní a pulsují únavou. Odetta je náročná technicky a fyzicky. Poprvé, když jsem končila třetí jednání v Labutím jezeře – „černé pas de deux“, a šla jsem na jeviště na závěrečnou zvedačku, měla jsem pocit, že budu zvracet, jak mi bylo nevolno. Napodruhé jsem si už síly rozložila jinak, věděla jsem, kde jsou krizová místa. Tato role potřebuje více času na zažití, aby ji člověk dokázal v pohodě utančit.
  • Nastávají v baletu stavy vyčerpání jako při výstupu na 8 000 m, při dlouhém běhu, kdy se začnou objevovat mžitky?
    Ano, jsou takové stavy. Při prvním představení Labutího to bylo určitě.
  • Můžeš zkusit přiblížit, kdy se tvoje pocity na jevišti přetaví do požitku, slasti?
    Labutí jezero tančím třetí sezónu. V prvém roce – co představení, to nervy, od rána křeče v žaludku. Vloni jsem ji dělala devětkrát, a to jsem si roli hodně zažila. Dnes už se na ní těším. Když visí obsazení na fermanu, říkám si: Hurá, budu dělat Labutí. Teď už vím, co jeviště obnáší a třeba na bílé adagio, které trvá deset minut, tak už si uvědomuji úplně jiné části, než jen kostým a techniku. Už si v tom libuji.
  • Co ti dala např. role Olgy v baletu Oněgin – je to dřina nebo tě obohacuje?
    Každá role je obohacením. Každou postavu chci tančit jinak. Olgu jsem dělala před pěti lety u Medveděva, v jeho choreografii. Tam to bylo úplně jiné než teď. Před tím jsem byla tanečnice ze sboru, nutili mě dělat ze sebe takového diblíka, i když jsem to tak necítila. Pro mě to byl trochu problém, hlavně herecké části.
    V současnosti jsem se s tím poprala dobře. Věděla jsem co budu hrát, co po mně budou chtít. Myslím si, že nastal pokrok oproti minulosti. I když tančím stejnou roli Olgy, myslím si, že mi dala něco jiného. Bylo to úplně jinak než tenkrát.
    Na každé roli, ať je dějové nebo moderní představení, na všem se dá vyrůst. Určitě.
  • Jak je to s charakterem postav v baletu? Ordinuješ si ho sama nebo ti ho někdo vštípí?
    Přiznám se, že někdo se nerad dívá na videa baletů z jiných divadel. Mně to pomáhá. Neříkám, že chci tanečnice kopírovat, ale naopak si třeba říkám, toto je dobré, zkusím si to nějak jinak zatančit nebo zahrát, nebo vidím, že to tam nesedí, tak toho se musím vyvarovat. Na videu sleduji verze té role, nebo sleduji druhé alternace. Určitě nechci kopírovat, ale koukat na jiná nastudování mi hodně pomáhá.
  • Je ti někdy na jevišti zima?
    Nedávno jsme byli na Maltě na zájezdě, kde bylo staré kamenné divadlo bez topení, a tam byla zima jako v kostele. Klepali jsme se tam totálně. Jinak na jevišti je během představení horko. Pocit zimy mám někdy před představením – zmrzlé prsty a nohy, ale na jevišti to už ne.
  • Které roční období máš z pohledu tance raději?
    Tančím raději v zimních měsících. Premiéry na konci sezóny jsou pro mě nepříjemné. V létě na zájezdech, když je horko a jsou přehřáté svaly, dá velkou práci nabudit je na tancování, je to daleko náročnější než v zimě.
  • Máš chuť jít někdy na ples?
    Ani ne. Přiznám se. Chodila jsme do tanečních, ale byla jsem tam asi pětkrát. Nějak mě to nebralo.
  • Baletní kroky tedy na plese nejsou v ohrožení?
    Mám toho tancování tolik, že už nemám potřebu někde tancovat v lodičkách. Občas si ale zajdu na diskotéku. Mám chuť se tam vyřádit a vybít zbytek energie. To se ale nestává často.
  • Co třeba rituální, šamanské tance?
    Moje maminka začala chodit na jógu. Moc si pochvaluje, že si tam očistí tělo i duši. Pomáhá jí to v relaxaci. Lákala mě a osobně bych měla chuť, ale časově skutečně nestíhám. Uvidíme o prázdninách.
  • Máš krásné dlouhé vlasy, trpíš, když je musíš schovat?
    Dnes mám v Louskáčkovi na hlavě takovou paruku – bílou ovečku, tak to mi až tak příjemné není. Hůř se v tom tančí, jako když máš na hlavě kulicha. Jinak jsem na to zvyklá. K baletu drdoly patří.
  • S dlouhými vlasy je spjatý většinou pocit svobody.
    Už je mám moc dlouhé, takže culík už mě švihá do očí, a to vadí. Ale i když mám stažené vlasy, tak je lepší mít své než paruku. Rovněž veliké ozdoby na hlavě někdy překáží.
  • Jsou to pak nervy?
    Dnes mám paruku a velkou ozdobu, tak cítím, jak mi to od hlavy odstává, zejména, když točím piruety. Je to nepříjemné. Měla jsem vlasy na krátko ostříhané a k tomu jsem měla drdol připevněný na vlasech a to jsem měla nervy jenom z drdolu a ne z kroků na jevišti.
  • Jsi křtěná Vltavou?
    Praha je mi souzená odmalička.
  • Jsi povahou živel?
    Myslím, že jo, ale musím mít náladu.
  • Nejsi přeci těžká introvertka?
    Taková veselá povaha. Optimistka.
  • A na závěr – prozraď, co tě čeká v této sezóně?
    Bude to obnovená premiéra Raymondy. Nová premiéra komponovaného večera Mozart? Mozart! - choreografie Petra Zusky (Requiem) a Jiřího Kyliána (Petite Mort) – to už studujeme. Premiéra bude v březnu. A na konci sezóny Zlatovláska. Nechám se překvapit, ale tu asi tančit nebudu.
  •  

    Komentáře

    Přidat komentář

    Přehled komentářů

    Zatím nebyl vložen žádný komentář
     

     

     

    Z DALŠÍCH WEBŮ

    REKLAMA